Martina Hynková je senior expertkou v GIC NORA. V projektu působí jako socioložka, podílí se na tvorbě výzkumné zprávy mapující role romské ženy.

Kolik rozhovorů jsi již analyzovala?

Analyzovala jsem všech 19 rozhovorů, některé byly více stručné, měly až kvantitativní charakter. Původně se mělo dělat rozhovorů méně, ale i z tohoto důvodu se dělalo nakonec rozhovorů více.

Jaká témata byla v rozhovorech zahrnuta?

Cílem bylo postihnout zejména období vzdělávání a působení na trhu práce v kontextu genderových rolí. Zaměřili jsme se také na každodennost a vyplňování volného času. Řešili jsme, jak respondentky vnímají „romskou ženu“, jak jsou podle nich rozděleny role mužů a žen a jestli by mělo dojít v této oblasti k nějaké změně. Také jsme ženy zpovídali ohledně rodinných vztahů a uspořádání, zajímalo nás, jak vychovávají svoje děti a jak je vychovávali jejich rodiče.

Respondentkami byly jenom ženy. V jaké věkové kategorii se pohybovaly?

Ano, cíleně jsme se ptali jenom žen, zajímal nás jejich názor. Zároveň však tyto ženy hovořily o tom, jaké role zastávají v romské komunitě muži a jak se role žen a mužů proměňují. Věkový rozsah respondentek byl široký – nejmladší respondentce je aktuálně 17 let, nejstarší 59 let.

Jsou výrazné rozdíly v odpovědích mladších děvčat a starších žen?

Výrazné rozdíly mezi jejich odpověďmi nevidím. I mezi mladšími se často objevují ženy, které mají nejvyšší dosažené vzdělání základní, po škole je živí rodiče, později partner a jejich čas je vyplněn péčí o domácnost a později o rodinu.  Zároveň ale mezi staršími ženami nebyla taková, která by dosáhla vyššího vzdělání, to se objevilo až mezi třicátnicemi, takže pak jejich reflexe byly odlišné. Všechny ženy kladou velký důraz na vztahy, což se shoduje s tím, že Romové mají v hodnotovém žebříčku podle řady studií rodinu a děti velmi vysoko.

Opakovalo se nějaké téma v rozhovorech?

Myslím si, že to byla právě otázka hodnot, kdy romské ženy přisuzují velkou důležitost své rodině a rodinným vztahům. Tráví v rodinném kruhu velmi mnoho času, váží si svých rodičů a toho, jak je vychovávali. V duchu jejich výchovy pak vedou své děti. Co převažovalo ve všech rozhovorech, bylo pojmenování očekávání od žen a od mužů – žena má zajišťovat chod domácnosti a péči o děti, muž má být živitelem rodiny a zabezpečovat rodinu po finanční stránce. Realita je pak ale jiná – řada z žen jsou zároveň živitelkami, nebo jsou samoživitelkami.

Může se někdy tento postoj změnit?

Domnívám se, že je možné obě věci skloubit, jak se ukázalo u žen, které měly vzdělání,  realizovaly se profesně a zároveň velmi dbaly na svoji rodinu. Myslím si ale, že u určitých skupin Romů to bude běh na dlouhou trať, přece jen mají vzorce silně zakořeněné.

Jak dlouho trvá analýza rozhovoru a jak to probíhá?

Rozhovory přicházely postupně, identifikovala jsem témata, která mně přišla nějak zajímavá. Intenzivně jsem na rozhovorech pracovala v období března a dubna. Každý má svůj postup asi specifický, nepoužívám žádný program typu atlas.ti, používám pro analýzu pastelky a fixy, vyhovuje mi to tak. Takže si nejdřív identifikuji témata, pak si u všech rozhovorů podtrhám pro mě důležité pasáže, barevně si je označím a postupně sepisuji zprávu, interpretuji zjištěná data. Těžko se to popisuje a možná by se mnou řada lidí nesouhlasila, ale já se k vytištěným rozhovorům stále vracím a snažím se z nich „vytěžit“ maximum.

Kdy bude výsledná výzkumná zpráva hotová?

Termín jsme museli prodloužit, protože se uskutečnilo více rozhovorů, než jsme  předpokládali. Původně měla být hotová do konce dubna, nyní je v předfinální fázi, takže do konce května určitě už bude kompletní.

Bude přístupná na stránkách projektu?

Určitě bude přístupná elektronicky, rovněž se bude v tištěné verzi rozesílat vybraným organizacím – např. těm, které poskytují sociální služby Romům a Romkám. Snad se dostane k co nejširšímu spektru lidí.

Rozhovor vedla Natália Saganová.