Česká republika dlouhodobě sklízí kritiku ze strany Evropské unie, Rady Evropy, Amnesty International či řady jiných organizací za to, že romské děti nemají rovný přístup ke vzdělávání.

Romské děti jsou běžně umísťovány do praktických škol pro žáky s „lehkým mentálním postižením” a sníženou schopností učit se. Do praktických škol přicházejí buď proto, že jsou mylně diagnostikovány s lehkým mentálním postižením, nebo jsou do těchto škol zařazovány i bez této diagnózy. Romové tvoří téměř třetinu žáků těchto dříve zvláštních škol, přestože romská populace tvoří méně než tři procenta obyvatel České republiky.

Vedle nepřiměřeně vysokého podílu romských žáků na základních školách praktických se podle zprávy Amnesty International z dubna 2015 Romové v našem státě potýkají s diskriminací také v hlavním vzdělávacím proudu. Vznikají segregované romské školy a na kvalitnějších školách bývají Romové šikanováni.

Romské děti se na běžných základních školách setkávají s urážkami, odstrkováním i fyzickým ubližováním. Zastání u učitelů mnohdy nenacházejí, musí si poradit samy. Navíc jsou jejich rodiče často méně průbojní a raději dávají děti do „romských“ škol. Tam však nezřídka nemohou získat dostatečné vzdělání pro úspěšné pokračování ve středoškolském studiu.

Některé základní školy při své chvályhodné snaze o integraci romských žáků zažívají paradoxní situaci, kdy rodiče neromských dětí odvádějí svoje děti do jiné školy, jakmile se ve třídách začnou objevovat romští žáci. Ze školy se tak může postupně stát segregovaná romská škola.

V této situaci, která se v očích mnohých může jevit jako začarovaný kruh, lze vnímat nadějně příchod Kateřiny Valachové na post ministryně školství v červnu 2015. Kateřina Valachová se totiž ve své předchozí profesní dráze zabývala otázkou rovného přístupu ke vzdělávání pro všechny děti včetně Romů. Je možné tedy očekávat větší otevřenost nové ministryně vůči tématu rovných příležitostí ve vzdělávání ve srovnání s jejím předchůdcem Marcelem Chládkem. Ten systémovou diskriminaci Romů v českém vzdělávacím systému rezolutně odmítal.

Autorkami textu jsou Natália Saganová a Kateřina Hodická.